08.04.2010 09:16
Včera 7.4.2010 jsme využili krásné sluneční odpoledne a domluvili se s Míšou, že půjdeme na Mariánskou horu se psama, aby se protáhl a prolítali =D, ale ... Zbalila jsem pití pro Ariho i pro mě, pamlsky na cestu a další potřebné věci, prozvonila Míšu na znamení, aby včas dorazila na smluvené místo. Cestou se mi, ale vylila do tašky kyselka, ale to se ještě dá zvládnout, tak jsem moc nezoufala.... Na smluveném místě jsem si při čekání na míšu přendala věci z mokré kapsy do ještě celkem suché. Mezitím jsem Míšu znovu asi 10x prozvonila, a když mě na ni nebavilo čekat, tak jsem se pro ni šla stavit, ale míša místo toho aby vyšla a šla se mnoum, tak si v náručí nesla překážky: "No, mě mamka nepustí, já musím s Endym trénovat před barákem agiluty, mno tak čau...". jako to mě vážně dostalo už jen proto, že jsem zbytečně ztratila půl hodiny čekáním jestli si mi uráčí dát vědět, že nemůže :/... Na mariánku bych to už nestihla, a tak jsem se vydala cestou směrem mariánská hora, akorát jsem nešla, jak už bylo řečeno na mariánku, ale vzala jsem to na rozcestí jinou cestou, tou kterou jsem neznala a nevěděla kam vede...jen jsem doufala, že bude vést někam kde je to pěkný. U skládky za Lanškrounem jsem zahnula kousek do lesíka, lae šla podél cesty, a když lesík končil, tak jsem se chtěla vrátit zpět na cestu, ale... od místa, kde jsem byla já k cestě byla taková jakái "bažina" a já, která si myslela, že už mě jic horšího dneska potkat nemůže jsem si jí nevšimla a zamyšlená šla přímo do ní =D... Naštěstí to nebyla pravá bažina, ale jen docela hodně bláta :D...Ari to vpohodě přešel, ale já sem se každou chvíli zabořila, a když jsem to konečně přešla, tak si asi dovedete představit jak vypadali moje boty =D. To naštěstí ještě nebylo, tak hrozný :)... Pro mě neznámá cesta vedla asi jen 50 metrů do silnice, takže nic okouzliícího :), ale narazila jsem na krásnej kousek trávy s potokem, kde jsem natočila pár videí, ale moc se nepovedly :). Silnice vedla k odbočce k eduardovýmu pramenu, tak jsme se po ní vydali. Přešli jsme po lávce potok a ocitli se u rybníka, tak jsme natrhali podběl a vydali se směrem k Eduarďáku. Na konci rybníka seděla volavka, já jsem z ní byla unešená a chtěla si ji za každou cenu vyfotit, ale byla jsem obklíčená ze všech stran (ze dvou potoky a z jednou rybníkem) a měla jsem na vybranou ze dvou cest: 1. buď se docela veliký kus vrátit a přejít po té lávce a celé to obejít nebo 2. jít dál směrek k Eduarďáku a zkusit jeden z těch potoku překočit =D. Samozřejmě jsem si vybrala možnost č. 2. Šla jsem dál vyhlídla si pěkné, úzké místo na přeskočení, "přehodila" Ariho, dlouhou větví na druhou stranu přenesla tašku a foťák a nakonec jsem skočila já =D...Doskok se vydařil, nikdo nebyl mokrý (jen moje taška od kyselky :)) a konečně jsme mohli bez překážek následovat touhu: vyfotit volavku :). Na hrázy jsem si všimla místa, kde se oba potoky setkávyjí a vlévají se do dalšího rybníka v pořadí, v tom místě byl krásný přechod na druhou stranu a byl jen cca 30 metrů od "mého" přeskoku přes potok =D. Nedbali jsme na to a hnali vyfotit volavku, když jsme dorazili na místo, tak nás čekalo překvápko: myslíte, že volavka počkala na nějakou trhlou holku, která si ji chtěla vyfotit?? Jestli ano tak se teda vážně pletete =D...
Ta procházka byla tak hrozná až byla tak moc krásná a nezapomenutelná =D... Fotky dodám příště :)
